I když se fráze “one to watch” v zahraničních hudebních médiích stala žurnalistickým klišé, v případě projektu dvou kluků s názvem Table to platí bez jakékoliv nadsázky. Více se dozvíte z rozhovoru s Romanem a Dominikem.

Jak vznikl projekt Table?

R: Před dvěma a půl lety v Plzni. Studovali jsme tam společně v ateliéru multimédií u Dušana Zahoranského a Michala Pěchoučka.

Jak byste popsali svou hudbu?

R: Nejdřív to byl takový folk. Používali jsme různé dětské hračky, piánka, na koncertech jsme seděli, to nás ale hrozně brzy omrzelo a chtěli jsme tomu dát větší energii. Od samého začátku jsme si říkali, že chceme dělat písničky, a ne umění. Chceme být kapela a ne soundartový projekt. Potom jsme do hudby zapojili počítač a začali jsme dělat se samply. Momentálně se pokoušíme vyhnout laptopu úplně a pracovat jen s hardwareovými nástroji, které by nám daly větší volnost při hraní. Počítač nebereme jako nástroj, je to něco co tam jen straší. Chtěli bychom hrát na samplery, sekvencery..

Jakou hudbu poslucháte?

R: Když to vezmu hodně zeširoka, já jsem vyrůstal na The Doors. Potom přišli Smiths a Morrisey a osmdesátky. To poslouchám rád, ale takovou hudbu samozřejmě nechceme hrát. Aspoň ideově jsou to vzory, které nedokážu odmazat.

D: Třeba poslední, co nás oba dva chytlo, byli Future Islands, nebo mě se hodně líbí Liars.

V poslední době tady vzniká čím dál víc nových hudebních projektů, zejména v elektronice. Čím to podle vás je?

D: Asi tím že technologie umožňují každému, aby si hudbu sám dělal a produkoval. Vzniká spousta projektů, které jsou nám blízké.

Myslíte, že třeba s Popper-C máte něco společného?

R: Maxe jsme minule pozvali do Plzně na jednu akci jako DJe. Je to celkem sympaťák. Myslím si, že konkrétně s Popper-C máme společný zájem dělat dobrou hudbu, ale tento zájem nás určitě pojí i s jinýma kapelama, např.: Like She, Kazety, Tomáš Kopáček a všechny jeho kapely atd.

Studujete na výtvarné škole. Hodně zajímavých hudebních projektů přichází právě z tohoto prostředí…

D: To bylo asi vždycky tak.

Vidíte paralely mezi viz. uměním a hudbou?

D: Určitě, chtěli bychom to propojit. Nenechávat to oddělené. Pro spoustu umělců je hudba inspirací a naopak. Sourozenci Hoškovi jsou toho příkladem.

Jakým způsobem děláte na hudbě?

D: Jezdíme na návštěvy. Sedneme na kolo a jedeme do obýváku k jednomu nebo druhému. Jednou jsme něco zkusili nahrávat v plzeňském rozhlase. Nakonec jsme to ale nepoužili.

Chystáte nové album, které ma vyjít na labelu Jakuba Hoška…

R: Mělo to vyjít už před Vánoci, ale jsme puntičkáři. Teď je album hotové a nejlepší varianta by byla vydat digitální release zdarma a k tomu vinyly. CD bychom nechtěli.

D: Spoustě kapelám se ale CD hodí i teď. Chápu Midi Lidi, proč to tak vydali. Je to adekvátní k jejich stylu hudby.

R: Už když jsme to míchali, představovali jsme si, že se to bude točit na tom kotouči. Ty tracky podle toho nějak zní.

A jak vůbec zní to nové album?

R: O tom jsme dlouho přemýšleli, největší otázka byla, jestli má být každá skladba trochu jiná. Snažili jsme se o to, aby deska držela pohromadě, takže jsme udělali několik verzí každého tracku a potom jsme z nich vybírali.

Je to veselé, smutné nebo melancholické album?

R: Není to veselé album, ale ani óda na smutek.

D: My si často děláme legraci, ale hudbu chceme brát vážně.

www.myspace.com/tableweb

Table vystoupí na party časopisu Umělec a portálu Jelibo Jelito.
pátek, 26. června 2009
Karlín Studios, Praha
start: 20 hod.