Pod přezdívkou Moduretik se skrývá mladý hudebník Jan Jiskra z Prahy. Tento 23letý muzikant začíná produkovat v roce 2001. Byl součástí experimentálního/IDM dua Moon Projektu a kapely Kill! Kill! Kids! (screamo/hc). Pod hlavičkou Moduretik vytváří experimentální elektroniku s vlivy 8-bitů a IDM. Více v následujícím rozhovoru.

Jaká je historie projektu Moduretik?
Projekt Moduretik vznikl někdy ke konci roku 2005 a vyvinul se z mých předchozích hudebních aktivit, elektronického dua Moon Projekt.

Na tvém webu se píše, že o hudbu a o způsoby, jak se dá hudba tvořit, se zajímáš už od dětství…
Ano. Jako malý jsem chodil do lidušky. Hrál jsem na housle, flétnu, kytaru a chvíli i zpíval ve sboru. Nejdříve to bylo z donucení mých rodičů, jelikož ze mě vždycky chtěli mít muzikanta. Později ze své vlastní iniciativy. Nic z toho mi ale dodnes nezůstalo. Přestal jsem hrát na akustický nástroje, když jsem objevil první synth. Myslím, že brzy ale přijde ten správný čas se vrátit k nástrojům. Lákají mě zpátky housle a kytara.

Hrál si v kapelách Moon Projekt a Kill! Kill! Kids!. Jak vzpomínáš na toto období?
Určitě rád vzpomínám na toto období. Byly to začátky. Byli jsme pro to dost zapálení a bylo nám jedno jak to bude znít, hlavně, že jsme se bavili. Moon Projekt mi hodně dal. V té době jsme oba dost ujížděli na Autechre a vůbec na celém Warp records. A tohle bylo na té hudbě asi nejvíce znát. Překvapuje mě, že i dnes se mi čas od času ozývají lidi, co někde na netu narazí na Moon Projekt a pak mě prosí o nějaký demo nahrávky nebo tak. Vždycky mě to potěší. Kill! Kill! Kids! byla taková sranda. Dvě kytary, bicí, moje klávesy a řev. Takže takový screamo/emocore. Bylo to hodně o improvizaci. Odehráli jsme pár koncertů, z toho jeden v Německu a pak jsme to zabalili.

Jak se působení v těchto projektech odlišuje od tvého současného projektu Moduretik?
Moduretik je jiný. Můžu si věci dělat jak chci a hlavně sám, takže všechno potom záleží jen na mně. Hodně se to liší ve zvuku. Moon Projekt byl hodně o experimentu, elektronice, minimalismu. Moduretik je rozmanitější, melodický, nostalgický. Nesnaží se o žádné velké experimenty co se zvuku týče. Nic, co by trhalo uši.

Jak bys popsal zvuk Moduretika?
Pokaždé to vychází ze mě a z mých osobních pocitů, takže záleží na tom, jak se zrovna cítím, když komponuju track. Nerad definuju svůj zvuk. Ať si to každý zařadí do své škatulky. 8BIT/elektronika/IDM/ambient a tak dále…

Které kapely nebo projekty tě hudebně nejvíc ovlivnily?
Aphex Twin, Kraftwerk, Autechre, Warp Records… Vždycky se ale snažím o svůj vlastní zvuk, i když v dnešní době je to už dost těžké.

Před nedávnem vyšla tvoje nová deska Neden. Jak se liší od loňského releasu Omak?
Neden je odrazem poslední doby. Další období. Je v tom víc pocitů a vazeb. Je to pomalejší, více ambientu, zamyšlení. Oproti tomu Omak byl dost pozitivní a „jednodušší“. To je asi tak nejzásadnější rozdíl. Zkrátka obě ty alba pochází z dvou odlišných období mého života.

Deska vychází na labelu Bleeding Ear Records. Proč si se rozhodl ji tady vydat?
Vyšel tam i první release Omak. S lidma s Bleeding Ear jsem se ale znal už dávno předtím. Chtěli vydat něco jiného, neotřelého, a tak mi to nabídli a já neodmítl.

Jak vypadá tvoje live show?
Na live show hraju z laptopu, MIDI kláves a KORG efektoru. Párkrát jsem spolupracoval i s několika VJi (VJ Texa, VJ Kapaj, Multistructure VJs). Vetšinou hraju přibližně hodinu. Někdy je to víc taneční, někdy zase IDM, ambient a nebo více experimentu. Někdy zase vystřihnu pár zpívaných skladeb. Je to různé. Záleží na lidech. Pokud se baví lidi, baví to i mě.

Kde tě uvidíme v nejbližší době?
Momentálně nemám žádný naplánovaný koncert. Sledujte www.myspace.com/moduretik.